Svet-Stranek.cz
POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ
REIKI ENERGIE

POVÍDÁNÍ:POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ

POVÍDÁNÍ

Dnešní generace lidí je jiná. Lidé zastávají ironické postoje, ale také zároveň bezúhonnost, jistotu, romantiku, ctižádost, přirozenost, upřímnost, rovnost...

A toto je důležité spojit a nalézt rovnováhu, která tento směr ukazuje a řídí.

Lidé dnes a v budoucnu budou mít tendence za nikoho nic nedělat, budou ukazovat druhým, jak si řídit vlastní směr. Každý jde pouze svým směrem, přijímá co mu do cesty přijde, a když získá to, kvůli čemu jim to do cesty přišlo, jdou dál, bez toho, že něco dluží. Vypadá to jako arogance, ale není to tak, dělají jen co je pro ně dobré. A když takto jednají, jsou vzorem pro ostatní. Neberou druhým šanci se učit, dají jim dostatek prostoru si situace prožít a přijít na to co jim to přinese - svým vzorem podávají pomocnou ruku.

Život je báječný paradox: čím víc otevřeš své vědomí, tím méně nepříjemných událostí se bude vnucovat tvému uvědomění.

Vztah je jedno z mystérií
Protože existuje mezi dvěma lidmi, záleží to na obou. Každý člověk je světem sám pro sebe. Je komplexem mystérií s dlouhou minulostí a nekonečnou budoucností. Na začátku se setkáváme pouze okrajově. Ale když vztah roste, stává se intimní, bližší, stává se hlubší, potom se velmi pomalu setkáváme ve svých centrech.

V naší lásce je vždy strach

Manžel má strach o manželku, manželka má strach o manžela. Milenci mají vždy strach. Potom to není láska. Potom je to pouze aranžmá 2 lidí plných strachu, kteří jsou na sobě závislí, bojují, vykořisťují, manipulují, kontrolují, dominují, jsou posedlí, ale to není láska.

Láska je obtížná. Musíme opustit strach. A toto je zvláštní věc: máme tolik strachu a přitom nemáme co ztratit. Jednou někdo řekl: „Dívám se do lidí. Oni mají tolik strachu, ale nemůžu vidět proč, vždyť nemají co ztratit.“ Řekl: „Jsou jako člověk, který je nahý, ale nikdy se nepůjde vykoupat do řeky, protože má strach, kde si usuší své šaty. A to je situace, ve které jsme my - nazí, bez šatů, ale vždy máme strach o šaty.“

Co můžeme ztratit? Nic. Všechno co máme, nám bude vzato. Předtím než bude všechno vzato, proč to nesdílet? Předtím než nám bude všechno vzato, všechno, co jsme již dostali, můžeme z toho udělat dárek.

Láska Nás může přivést do vztahu bez touhy

Touha přichází s nespokojeností. Toužíme, protože nemáme. Toužíme, protože si myslíme, že když něco budeme mít, tak nám to dá spokojenost. Touha je o nespokojenosti.

Když je tam láska a dvě centra se setkávají, rozpouští a rodí se nová alchymistická kvalita, přichází i spokojenost. Je to jako když se zastaví celá existence - žádný pohyb.

Když poprvé přijde láska, budeme cítit, že existence je posvátná a všechno je požehnané. Ale co se toho musí udělat předtím, než se to stane. Kolik toho musí být zničeno předtím, než se to stane. Musíme v sobě zničit všechny vytvořené bariéry.

Milovat nesobecky, to je vnitřní disciplína. Nedovolme, aby to byla jen taková lehkovážná věc. Nedovolme, aby to bylo jen zaměstnání mysli. Nedovolme, aby to bylo jen tělesné uspokojení. Udělejme z toho vnitřní hledání a vezměme toho druhého jako pomocníka, jako přítele.

Pokud můžeme najít manžela nebo manželku, přítele, ženu nebo muže, kteří jsou připraveni se s námi pohybovat k nejvyšším vrcholkům vztahu, potom tento vztah se stane meditativní. Potom se z tohoto vztahu stane nejvyšší vztah. Potom ten druhý se stane pouze dveřmi.

Skrz našeho milence můžeme najít posvátnost. Jestliže náš milenec či milovaný se nemůže stát posvátným, potom už není nic v tomto světě, co by se mohlo stát posvátným. Tím základním klíčem je, že bychom měli nechat toho druhého, aby nás prostoupil do naší nejhlubší základny naší bytosti.

Láska je v každou chvíli velkým objevováním, líbánky, které nikdy nekončí. A pokud končí, nebyly to vlastně líbánky - byla to jenom známost.

Ve vztahu, kde je láska vždy obviňujeme toho druhého, když jde něco špatně. Pokud se něco neděje tak, jak by mělo, je ten druhý vždy zodpovědný. Toto může zničit celou možnost budoucího růstu.

Pamatujme si, že my jsme vždy zodpovědní a změňme sami sebe. Opusťme všechny vlastní kvality, které způsobují problémy. Udělejme z lásky vlastní proměnu a potom neříkejme, že ten druhý dělá něco špatně. Pouze zkusme zjistit, co je někde a něco v nás špatného a upusťme od té špatnosti.

Toto je skutečně obtížné, protože to jde proti egu, bude to zraňovat naši pýchu. Toto je obtížné, protože nebudeme dominovat a vyjadřovat posedlost. Nebudeme více projevovat sílu skrz vlastnění toho druhého. Toto zničí naše ego.

Ale to zničení ega, to je ten záměr, cíl. Právě přes lásku se to může udát velmi jednoduše. A je to tak přirozené! Láska je přirozené náboženství. Všechno ostatní se stává víc a víc nepřirozené. Když nemůžete pracovat skrz lásku, bude to velmi obtížné pracovat skrz něco jiného.

Byli jsme už ve vztazích i v minulosti. Milovali jsme, nenáviděli, vstupovali jsme do přátelství a měli jsme i nepřátele. Ale když na tom budeme příliš lpět, přijdeme o tu současnou chvíli. A tak přemýšlejme, jako by nebyla minulost ani budoucnost. A chovejme se tedy tak, jako by tato chvíle byla jako úplně všechno. Pracujme na tom, jak transformovat naši energii do fenoménu lásky - a to je tato chvíle.

Tato chvíle je víc než dost. Nepřemýšlejme o minulosti a nepřemýšlejme ani o budoucnosti. Ony se o sebe postarají samy.

návštěvníků stránky
celkem10 412
tento týden34
dnes6