Svet-Stranek.cz
POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ
REIKI ENERGIE

Poradna:POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ

Poradna

PŘI MÉ DLOUHOLETÉ PRAXI S VÝCHOVOU
INDIGOVÝCH DĚTÍ, JSEM PŘIŠLA NA TO
KDO JSEM A POCHOPILA JSEM
PROBLEMATIKU VÝCHOVY TĚCHTO DĚTÍ.
 
POSKYTUJI KONZULTACE VE SVÉ PORADNĚ NA TOTO TÉMA
 
Tyto děti potřebují mít pocit bezpečí. V okolním světě tento pocit nemají, ale aby tento svět dokázaly zvládnout, potřebují se doma cítit bezpečně - pochopeni. Pokud se podaří v prvních letech života vytvořit pro ně spolehlivý bezpečný přístav, budou později jako dospělí schopni překonat strach a mít k lidem důvěru.
 
POCITY BEZPEČÍ:
Tam, kde se cítím v bezpečí
Tam se mi nemůže nic stát
Tam se nemusím (sám) o sebe starat
Tam mohu mít ke všemu důvěru
Tam po mně nikdo nic nechce
Tam nic nemusím
Tam mohu najít sebe sama
Tam mohu být sám sebou
Tam jsem doma
Tam se cítím dobře
 
PRÁCE PŘI VÝCHOVĚ INDIGOVÝCH DĚTÍ:
1. Jediné nejdůležitější ve výchově těchto dětí, je bezpodmínečná láska
2. Následovat instinkt
3. Tyto děti akceptovat
4. Rovnocennost v komunikaci
5. Pokusit se přestat být autoritativní osobou
6. Také je velmi důležité být důsledný ve vlastním chování 
7. Těmto dětem je důležité naslouchat
8. Nechat si od dětí říci co potřebují a vysvětlit jim potom, proč jim to nemůžeme dát, nebo proč je v pořádku, že to dostanou
9. Při řešení větších chaotických problémů je potřeba s dítětem komunikovat v tomto smyslu - Řekni mi co stebou mám dělat? - dítě musí mít pocit že o daném problému může uvažovat a zároveň chce spolurozhodovat - toto přivede jejich blokovanou vůli do pohybu. Když postřehnou, že činnost jejich "JÁ" je vyzvána k rozhodnutí, stanou se přístupnými a snad jejich návrhy přinesou do jednání s nimi samými řešení, která vzniknou až při rozhovoru.
 
PŘÍKLAD DVOU UDÁLOSTÍ S MÝM SYNEM:
1. Sotva syn začal chodit, velmi rád si hrál s nádobím, hračky dětské nemusel, měl rád opravdové věci. Vzal těžký železný menší hrnec a začal po dřevěném nábytku s tímto hrncem šoupat, jako když jezdí s autíčkem. Nebylo možno mu tuto činnost nijak zakázat.
Až mě jednoho dne napadlo říci:
Zvedni hrnec, podívej se na dno, přejeď si rukou jak je hrnec ze spodu hrubý, a když ty s tím hrncem jezdíš po nábytku, tak nábytek odřeš. Reakce mého syna byla překvapující. Vzal hrnec, podíval se na dno, rukou si osahal jak je to hrubé, po té opět vyzkoušel jezdit s hrncem, toto opakoval asi třikrát za sebou, pokýval hlavou, jako že usoudil (ano) a hrnec odnesl sám do skříňky kam patřil a už nikdy hrnec na toto nepoužil.
 
2. V šesté třídě jsme měli problém, syn nešel na dvě odpolední vyučování a já o tom nevěděla. Volala mi paní učitelka, že mám synovy napsat omluvenku. Paní učitelce jsem sdělila, že žádnou omluvenku nenapíšu, ať si to sním vyřídí sama. Ona mi řekla, že to není tak jednoduché a že budu muset za paní ředitelkou. Řekla jsem, že souhlasím. U paní ředitelky jsem byla nejdříve sama, sdělila jsem jí svůj záměr, že potřebuji toto zastavit, aby se to v budoucnu neopakovalo a že syna nechci nijak moc trestat, ale že by bylo dobré, aby převzal za tento problém plnou odpovědnost a aby vše sám napravil. Paní ředitelka na mě koukala, jako když jsem spadla z marsu, že se s takovým rodičem ještě nesetkala, ale spolupracovala. Dohodli jsme směr kterým se budeme ubírat a když syn přišel, ustoupila jsem do pozadí a nechala jsem ho celou situaci řešit, řešil jí jako dospělý - překvapil mě. Díky této situaci jsem k němu získala nesmírnou úctu a věděla jsem, že svůj život zvládne. Syn velmi rád přistoupil na veškeré podmínky. Vše zvládnul splnit a dokonce si to sám hlídal.
návštěvníků stránky
celkem10 412
tento týden34
dnes6