Svet-Stranek.cz
POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ
REIKI ENERGIE

Příběhy:POJĎME SI VZPOMENOUT NA VESMÍRNOU ŘEČ

Příběhy

Můj příběh

Něco málo o tom, jak jsem se k Reiki dostala.

Byla jsem dost nemocná, měla jsem pořád pocit, že mi něco je, ale lékaři říkali, že nic neshledávají. Všechny testy byly v normě, moje potíže byly takové, že se mi neustále po jakémkoliv krému na obličej loupala kůže, když jsem vypila mléko tak mi zčervenaly oči a začaly slzet, po snězení banánu mi vylétla vysoká horečka. Brambory jsem nedokázala oloupat aniž bych nebyla hodně unavená, všechno co normálně ženy dělají ve stoje jsem dělala v sedě, měla jsem v noci záchvaty podobné žlučníkovým. A alkohol? Ten jsem už vůbec nemohla a když jsem se náhodou nechala vyhecovat, tak mi bylo týden strašně zle. A tak jsem už radši nikam nechtěla chodit. Po nějaké době jsem začala vnímat, že bychom měli mít druhé dítě. A tam to všechno začalo, měla jsem pocit, že těhotenství je velká zátěž pro ženu a při tom jak se cítím je těhotenství nebezpečné. Začala jsem hledat pomoc. První pomoc jsem našla u homeopata pana doktora Aula v Plzni. Když zjistil po vyšetření jak na tom jsem, koukal na mě a ptal se, jestli jsem byla na operaci nebo jestli jsem se nějak léčila. Řekla jsem, že né, protože lékaři shledali vše v normě a on na to reagoval vysvětlením - pokud lékaři dělají testy, mají určité tabulky nebo hodnoty, do kterých se dostanou a tím mají pocit, že je vše v pořádku, i když to tak není .... Divil se, že tolik let mi nic neselhalo a ptal se mě, jak jsem to dělala. Nasadil mi roční léčbu, už po půl roce jsem se cítila velmi dobře a usoudila jsem, že teď už si troufnu na těhotenství, a tak se stalo. Po mém rozhodnutí otěhotnět jsem mluvila se svou kamarádkou a ta mi vyprávěla, že potkala zvláštního pána, a že ten jí řekl na ulici jaké má zdravotní problémy i když jí neznal, zvláštní bylo, že se ve všem trefil naprosto přesně. Potom se domluvili, že je to Reiki učitel a jestli chce naladí jí na Reiki energii. Pověděla mi, že zítra k němu jde na naladění. V tu chvíli mi došlo, že i kdybych neměla co jíst tak to taky musím mít, měla jsem pocit, že tohle je přesně to co potřebuji pro záchranu svého života. A tak jsem šla. Dodnes jsem v děčná za ten den, kdy jsem s kamarádkou šla ke svému učiteli. Naladění udělal už v mém čerstvém těhotenství. Bylo to v roce 1998. Od té doby se Reiki stala součástí mého života. Dnes už léky nepoužívám.

Narodil se zdravý chlapec. Je mu 12 let, dceři je 23 let. Dceři jsme Reiki energii nechali naladit v 10 letech, má už 2 stupeň naladění. Milé bylo, když můj syn také v 10 letech za mnou přišel a požádal mě, že by chtěl mít to samé co já a jeho sestra. A tak jsem nechala naladit i svého syna. V 10 letech si děti začínají uvědomovat, že jim chybí to s čím se narodily, protože srůstem kosti na hlavičce se jim tato schopnost uzavírá. Dokáží s touto energií vydržet do deseti let. Potom mi došlo, že i já bych potřebovala jít dál, protože do té doby jsem měla pouze 2 stupeň naladění, pro svoji potřebu a pro potřebu své rodiny. Přišel moment uvědomění, že to co jsem se za ty roky práce naučila, bylo užitečné a neměla bych si to nechávat jen pro sebe, ale naučit se to předávat dál.

Nedávno mě přiměla jedna událost se zamyslet nad tím, jak to s mým naladěním opravdu bylo, přesněji co mě k tomu přimělo. První rozhovor ohledně Reiki mi něco připomněl. V mých 26 letech jsem měla bouračku, byla jsem spolujezdec. Povídalo se, že při těchto zkušenostech proběhne lidem celý život jako film. Mně se to nestalo, měla jsem velmi příjemný, hřejivý pocit, když auto přepadávalo, pocit jako když ležíte na pláži a vy vnímáte světelnou, hřejivou sluneční zář, která je kolem vás - nádherný pocit. A tento pocit se mi vybavil při první zmínce o Reiki energii.

První příběh 

Jeden nosič vody v Číně chodil každý den pro vodu. Na ramenou měl položenou tyč a na jejích koncích zavěšené dvě velké hliněné nádoby. Jedna měla prasklinu, druhá byla bez vady. Na konci dlouhé cesty od potoka až k domu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody, zatímco v druhé zůstala vždy plná míra. Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť sloužila bez chyby. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, protože byla schopna jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení oslovila nosiče: „Stydím se, protože moje voda během cesty domů odtéká.“
Nosič jí odpověděl: „Všimla sis, že květiny rostou jen na tvé straně cesty, a ne na straně druhé? Věděl jsem o tvém nedostatku a na tuto stranu jsem zaséval semena květin. To tys je zalévala, když jsme se vraceli domů. Už dva roky mohu trhat tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tato krása by nemohla rozjasnit můj domov.

Druhý příběh

TAJEMSTVÍ ŠTĚSTÍ

Po tisíciletí hloubá člověk nad otázkou: „Co je to štěstí?“ Za tuto dobu přišel s tisíci odpověďmi. Je nanejvýš překvapivé, že i přes všechny tyto odpovědi může jen velmi málo lidí skutečně říci, že se cítí šťastní. Existuje starý čínský příběh, který mluví o povaze štěstí velmi zajímavým způsobem

Před mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféře oné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl. Když to slyšeli stařešinové města, šli mu vyjádřit soucit a říkali: „Jaké neštěstí, že ti utekl kůň“. Stařec se na ně podíval a odpověděl: „Jak víte, že je to neštěstí?“

O několik dní později se kůň vrátil, následován dalšími šesti koňmi. Starcovo jmění se tak rozrostlo. Když to viděli stařešinové města, znovu se sešli a říkali: „Jaké štěstí, že máš teď sedm koní.“ Stařec na ně pohlédl jako předtím a odvětil : „Jak víte, že je to štěstí?“

Toho odpoledne se starcův syn rozhodl projet na jednom z těchto divokých koní. Spadl a následkem toho se z něj stal mrzák. Stařešinové se znovu sešli a říkali: „Jaké neštěstí, že tvůj syn spadl z koně a nemůže chodit.“ Stařec jim odpověděl stejně, jako předtím: „Jak víte, že je to neštěstí?“

Následujícího dne přišli do tohoto města císařovi muži. Měli příkaz odvést všechny tělesně zdatné mladé muže, aby stavěli onu hrůznou, šest tisíc mil dlouhou zeď. Vzali každého mladého muže z města až na starcova syna. Po této příhodě si byli stařešinové konečně jistí, že porozuměli starcově moudrosti. Znovu se u něj shromáždili a říkali: „Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“ Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, že je to štěstí“.

To už byli stařešinové úplně zmatení. Vzdálili se a navzájem se radili. Pak se vrátili a řekli starci: „Pohovořili jsme si o tom a shodli jsme se, že jsi nejmoudřejší člověk v celé Číně. Považovali bychom za velmi šťastné, kdybys byl starostou našeho města.“ Stařec rozhodil v zoufalství ruce a řekl: „Jak víte, že by to bylo šťastné? Já tu práci nechci!“ A šel pryč.

Je docela možné, že to byl nejšťastnější člověk v celé Číně – protože znal tajemství štěstí!

 



 

návštěvníků stránky
celkem10 412
tento týden34
dnes6